Co vás čeká
Flamenco pro začátečníky
Cante, toque a baile, dvanáctidobý compás a palos vysvětlené srozumitelnými slovy, aby 40minutové představení dávalo během sledování větší smysl.
Rezervujte si svou noc v Los Tarantos ↗Tři umění, ne jedno
UNESCO popisuje flamenco jako fúzi cante (zpěv), baile (tanec) a toque (hra na kytaru). Zpěvák, obvykle sedící, přednáší krátké, jednoduché texty, které nesou škálu pocitů od žalu po radost. Tanec může vyjádřit cokoli od smutku po radost a kytara už dávno přesáhla pouhý doprovod. V představení sledujete všechna tři umění najednou a každé z nich může vést. UNESCO dodává, že zpěv bývá bez doprovodných zpěváků, takže hlas stojí sám.
Compás je rámec
Compás je rytmický cyklus flamencové skladby. Je přesnější než většina západních rytmů a jeho tři základní druhy jsou binární, ternární a dvanáctidobý cyklus, který patří výhradně flamencu. Kytaristé jej vyznačují brnkáním a poklepáváním, a když není po ruce kytarista, udržují ho tleskání rukou zvané palmas. Pokud zjistíte, že si podupáváte do rytmu, počítejte po dvanácti a začnete slyšet, kam padají přízvuky. Wikipedia řadí flamencový modus, compás a flamencového interpreta mezi tři věci, které dělají skladbu flamencem, a přidává hůře definovatelnou kvalitu, kterou nazývá flamencura.
Co je to palo
Palo je flamencový styl a existuje jich více než padesát. Tradičně se dělí podle váhy: cante jondo, nejvážnější, cante chico, lehčí formy, a přechodná skupina pro ty, které se nehodí ani do jedné. Pala sahají od strohé seguiriyi po rychlé, veselé bulerías. Nemusíte je umět pojmenovat. Stačí si všimnout, jak se nálada a tempo mění skladbu od skladby. Wikipedia uvádí jako nejznámější bulerías, fandangos, seguiriyas, soleares, tangos a tarantos, mimo jiné.
Role kytary
V typické skladbě kytarista otevírá krátkým úvodem, který určuje tóninu, compás a tempo. Mezi slokami hraje kytara falsety, krátká instrumentální intermezza. Techniky jako rasgueado, picado a tremolo formují rytmus, odpovídají zpěvákovi a dávají znamení tanečníkovi. Sledujte kytaristu stejně jako tanečníka: mnohé změny ve skladbě začínají signálem ze strun.
Tanec
UNESCO poznamenává, že technika je složitá a liší se podle pohlaví: mužská práce nohou je těžší, ženský pohyb jemnější a smyslnější. Práce nohou, zvaná zapateado, je v některých tancích povinnou pasáží a bulerías se často tančí s energickým podupáváním. Tanečníci také průběžně reagují na zpěváka a kytaru, což je část důvodu, proč nejsou dvě noci nikdy úplně stejné, i když na scéně stojí titíž umělci.
Odkud flamenco pochází
Flamenco se vyvinulo v romské, neboli gitano, subkultuře Andalusie, s přítomností také v Murcii a Extremaduře. Pravděpodobně vzniklo na konci osmnáctého století v Dolní Andalusii a nejstarší písemný záznam pochází z roku 1774. UNESCO uvádí, že romská komunita sehrála v jeho vývoji zásadní roli a že se předává prostřednictvím dynastií, rodin, sociálních skupin a flamencových klubů. Provozuje se na festivalech, rituálech a soukromých oslavách i na scéně.
Barcelonská vlastní nit
Flamenco přišlo z Andalusie, ale Barcelona má s ním vlastní historii. Katalánská rumba vyrostla z andaluské flamencové rumby v romských čtvrtích města, mezi nimi v Gràcii a Ravalu, v padesátých a šedesátých letech. Peret je jedním z jejích raných jmen. Je to zvuk z Barcelony a součást stejné rodiny jako hudba na scéně tablaa, a proto večer v Los Tarantos přirozeně zapadá do příběhu města.
Zdroje